Historie judaismu a židovského osídlení na území Čech a Moravy
Podle židovské tradice je zakladatelem judaismu praotec Abraham, jehož potomci Izák a Jákob stáli u počátků formování izraelského národa. Historicky se tyto události datují přibližně na počátek 2. tisíciletí př. o. l. Samotný vznik židovského náboženství, jak jej známe dnes, je však úzce spjat s událostmi exodu, tedy odchodu Izraelitů z egyptského zajetí. Podle biblické tradice obdržel Mojžíš na hoře Sinaj Desatero přikázání, čímž položil základy židovského náboženského a etického systému. Tato událost je datována přibližně do 13. století př. o. l.
Zásadními momenty v historii židovského národa bylo vytvoření Davidova království kolem roku 1000 př. o. l. a následná výstavba Jeruzalémského Chrámu, kterou uskutečnil král Šalomoun přibližně v roce 960 př. o. l. Chrám se stal centrem židovského duchovního a náboženského života, avšak byl dvakrát zničen, což mělo pro židovský národ dalekosáhlé důsledky. První destrukci způsobil babylonský král Nabuchodonozor v roce 587 př. o. l., což vedlo k prvnímu velkému vyhnanství Židů do Babylonu. Druhé zničení Chrámu se odehrálo v roce 70 o. l., kdy jej vypálili Římané v rámci potlačení židovského povstání. Tato událost znamenala nejen konec židovské státnosti v antickém Izraeli, ale vedla i ke vzniku rozsáhlé židovské diaspory po celém světě.
Po zničení Chrámu se hlavním duchovním a společenským centrem židovského života staly synagogy a studium Tóry se přesunulo do rabínských akademií. Základem židovského náboženství se stalo ústní i písemné právo, zejména Mišna a později Talmud, které určovaly životní pravidla židovské komunity v diaspoře.
Co se týče židovského osídlení na území dnešní České republiky, jeho počátky se datují přibližně do 8. století o. l., ačkoliv některé teorie naznačují ještě dřívější přítomnost Židů ve střední Evropě. Někteří badatelé dokonce spekulují o možném židovském původu franského kupce a pozdějšího vládce Sámovy říše v 7. století. První písemné zmínky o židovských komunitách na našem území pocházejí z 10. století, kdy se Židé podíleli na obchodních aktivitách a postupně se usazovali ve významných centrech, jako byla Praha či Brno.
Ve středověku a raném novověku byla situace Židů v českých zemích proměnlivá. Zatímco v některých obdobích docházelo k jejich ochraně a prosperitě, jindy byli vystaveni pogromům, vyhánění či diskriminačním opatřením. Velký zlom nastal v 18. a 19. století, kdy osvícenské reformy a postupná emancipace umožnily Židům větší zapojení do společnosti. Po roce 1867 získali občanská práva, což vedlo k jejich významnému přínosu v oblasti hospodářství, kultury i vědy. Vznik Československa v roce 1918 znamenal pro židovskou komunitu další posílení práv a společenské integrace.
Židé v Československu a České republice ve 20. a 21. století
Nejtragičtější období židovské historie v Čechách a na Moravě přišlo s nacistickou okupací během druhé světové války. Po obsazení Československa v roce 1939 byly Židům postupně odnímány jejich občanská práva, byla jim konfiskována majetková práva a byli vystaveni perzekuci. V roce 1941 začaly deportace do ghett a vyhlazovacích táborů, přičemž jedním z nejvýznamnějších shromaždišť pro české a moravské Židy se stal terezínský ghettový tábor. Celkově zahynulo během holokaustu přibližně 80 000 Židů z území dnešní České republiky.
Po válce se jen malé procento přeživších Židů vrátilo do svých domovů, přičemž mnozí z nich čelili další diskriminaci a perzekuci během komunistického režimu, zejména po roce 1948. Státní antisemitismus se projevil například během vykonstruovaných procesů v 50. letech (např. proces se Slánským). Mnoho československých Židů emigrovalo do Izraele, USA či jiných zemí.
Obnovení židovského života v České republice nastalo až po roce 1989 s pádem komunismu. Federace židovských obcí a jednotlivé židovské komunity začaly opět aktivně působit a obnovovat kulturní, náboženský i společenský život. Byly restituovány některé majetky, rekonstruovány synagogy a židovské památky. Dnes se židovská komunita v Česku věnuje nejen náboženskému životu, ale také vzdělávacím, kulturním a charitativním aktivitám.
Židovská komunita v České republice, i přes své menší početní zastoupení, zůstává důležitou součástí české společnosti a kultury.
